Markéta Kolářová, Dipl.-Ing.(FH) Ing.
Zahradní a krajinářská architektura, projekční činnost a odborná žurnalistika

zelený poklad kolem domu

Při stavbě nebo koupi rodinného domku býváme více či méně obdařeni také venkovním prostorem. Nejedná se o žádný bezcenný přídavek, nýbrž o plochu, na které můžeme realizovat své sny a přání stejným způsobem jako při plánování půdorysu domu, určení vzhledu fasád či zařizování interiéru.

Dianas Have, Dánsko - zvetšit obrázek
Vegetace versus architektura domu – moderní fasády kontrastují s volnou přírodou (Dianas Have v Horsholmu, Dánsko). Zahrady ve smyslu soukromých izolovaných ploch zde neexistují, obytnou funkci přejímají plochy poloveřejné zeleně



Uspořádání zahrady se řídí potřebami jejích uživatelů, mnohdy postačí jednoduché osázení a lavička na správném stanovišti
     

Optimální (nebo ještě lépe maximální) využití tohoto potenciálu může mít přitom tisíce podob. Jinak bude vypadat zahrada čistě pro odpočinek, jinak pro sportovní využití a zcela jinak zahrada, která má být dílnou pod širým nebem. Rodina s malými dětmi klade na vybavení okolí domku jiné požadavky než manželé důchodového věku. Ochotě členů rodiny o zahradu se starat musí být zase podřízena intenzita výsadeb: zahradníky toužící po neustálých změnách a experimentech by zahrada nenáročná na údržbu nudila, druhá skupina uživatelů bude naopak spokojená v roli nezúčastněného pozorovatele. A tak ať už zahradu plánují její majitelé sami nebo za pomoci odborníků, zájmy všech uživatelů by při projektování měly vždy stát na prvním místě. Teprve když výsledné dílo splňuje jejich představy a dlouhodobě přináší potěšení, dojde pozemek kolem domu skutečného ocenění.

na cestě za obytnou zahradou

Termín obytná zahrada se objevil na počátku dvacátého století jako označení nového druhu zahrad vznikajícího převážně u rodinných vilek. Oproti do té doby běžným užitkovým zahrádkám zde převládá obytná funkce, zahrady jsou součástí domu, venkovní místností s rekreačním charakterem. Odpovídá i míra plánování a estetizace, pozemek není jen účelově osázen ovocnými stromy či rozparcelován na zeleninové záhonky, nýbrž poskytuje důstojný a stylu domu odpovídající pobytový prostor pro posezení, stolování a hry. Oba druhy zahrad, užitkový a obytný, se dodnes ovlivňují a prolínají. Ve většině užitkových zahrádek najdeme alespoň jednoduchou lavičku či židli, ze které se zahradník po ránu i večer kochá úrodou a vykonanou prací. V obytných zahradách bývá zase často vyhrazeno místo pro pár řádků jahod, záhon ředkviček nebo truhlík s bylinkami. Nedržme se proto striktně definic a vytvořme si, jak už bylo řečeno, zahradu podle vlastních zájmů. Přístup k projektování a základní projektové kroky jsou všem zahradám vznikajícím „na zelené louce“ společné. Zpracováním plánu nebo jednoduchého náčrtku zahrady lze předejít pozdějším těžce a draze napravitelným chybám v řešení.

Jestliže jsme ujasnili, komu a jak bude zahrada sloužit, je potřeba zamyslet se nad možnostmi pozemku a danostmi stanoviště. Soupis neobsahuje jen pozitivní vlastnosti parcely (např. výhled do kraje či využitelný pramen), ale také omezení (směr nepříznivých větrů, rušivý sousední pozemek atd.). Podstatné je též uvážení obecných klimatických podmínek: některé materiály a rostliny uspokojující v Podunají se na Vysočině neosvědčí. Cílem je samozřejmě potlačení nedostatků a maximální využití možností pro vytyčené záměry. Ne všechna přání budou přitom splnitelná. Odmyslíme-li si rovnou ta nerealistická (např. daleký výhled ze dna zastavěného údolí), dochází často ke konfliktům daností s požadavky (jílovitá půda a touha po vřesovišti) i mezi požadavky samotnými (velikost a tvar pozemku povolují buď bazén nebo louku pro domácí kopanou, v žádném případě však obojí). Tato fáze plánování vyžaduje tudíž intenzivní diskusi všech uživatelů a ochotu k ústupkům.

zahradní styl a návrh

Na první pohled by se dalo říci, že vyhovuje-li zahrada jejím majitelům, je její řešení správné, a to i navzdory eventuální stylové nerozhodnosti. A pokud si nebudeme připouštět kritické hlasy kolemjdoucích a zůstaneme s dílem spokojeni, pak tato teze také platí. Pakliže se však přistihneme, že se největšími kritiky naší zahrady stáváme my sami, pak je na čase se nad volbou zahradního stylu znova zamyslet. Zahrada bez jednotné tváře působí totiž nejen na neutrální návštěvníky, ale postupem času též na její majitele chaotickým a nedokončeným dojmem. Co mělo být výsledkem, vypadá mnohdy jako váhavé provizorium. Zvolme proto pro naši zahradu hned od počátku styl, není to v žádném případě známkou snobství. Zahrady vykazující čistý styl jsou jak obytné zahrady u prvorepublikových vilek, tak ovocné sady a rozkvetlé předzahrádky u venkovských stavení. Zahradní styl vychází vždy z aktuálního kontextu (z konkrétních podmínek stanoviště, stylu domu a našich zájmů) a působí svými prvky, celkovým uspořádáním i rostlinnými kompozicemi. Různá pojmenování a roztřídění stylů (slohů) uváděná v médiích mají přitom funkci pouze orientační. Styl zahrady by se měl hodit k architektuře domu: moderní minimalistická zahrada se bude vyjímat lépe u nového rodinného domku než u krkonošské roubenky a japonská zahrada se hodí spíše k bungalovu než k vícegeneračnímu patrovému domu s několika balkony. Naštěstí nám architektura domu jen málokdy předepisuje pouze jeden jediný styl zahrady, většinou jich máme několik na výběr. Například u přízemního rodinného domu s terasou pod arkádami může za určitých okolností vypadat jednoduchá obytná zahrada se středozemním charakterem stejně dobře jako okrasná zahrada divoce naléhající na domovní stěny. Ve zvláštních případech využíváme stylových kontrastů, masivní dům opatrně usadíme do křehké vegetace, moderní dům do volné přírody. U zvoleného zahradního stylu dbáme vždy na stylovou čistotu, do zahrady s renesančním členěním nepatří čínské lucerny. Pouze větší pozemky poskytují možnost vyzkoušet zahradních stylů více. V těchto zahradách zajistíme jasné oddělení zahradních partií, například formální (geometricky řešený) úsek ohraničíme od ovocného sadu živým plotem.

      zvetšit obrázek
Přírodní zahrady působí uklidňujícím a zcela přirozeným dojmem. Také v nich má však každá rostlina předem určené místo


Sissinghurst, Velká Británie - zvetsit obrazek
Formálně uspořádané anglické zahrady jsou koncipovány až do detailu jako místnosti domu. Formy, barvy a linie vytvářejí jednotný obraz


zvetšit obrázek
Vegetace jako podpůrný prvek architektury domu - na tomto snímku se barvy cihlové části fasády odrážejí v růžových květech růže, fialovočervených květenstvích šalvěje a načervenalých listech japonského javoru. V pohledu z okna navíc záhon poskytuje jedinečnou scenérii

Pokud bude mít zahrada více částí, popřemýšlíme o jejich optimálním rozvržení. Do jednoduchého náčrtu zakreslíme či zapíšeme na odpovídající stanoviště zahradní funkce, pro obytnou terasu vyčleníme například prostor před obývacím pokojem, jejím tvarem se však zatím nezabýváme. Mezi jednotlivé zahradní části načrtneme též tahy hlavních pěšin. Vzniklá hrubá koncepce prostorově funkčního řešení zahrady je nezbytnou předlohou pro tvorbu detailního návrhu. Pro jeho papírové zpracování nejprve zvolíme vhodnou velikost členění. Zahrada u rozlehlého domu by měla být řešena velkoryseji než zahrádka za domkem řadovým. Rozhodující je jak velikost zahrady, tak velikost a členitost domu. V prvním případě nebudeme zahradu dělit do malých pokojů, nýbrž do větších celků, umožníme rozhled a poskytneme prostor, ve druhém případě zahrádku rozdělíme podrobněji, abychom svedli pozornost na detail a možná i kamuflovali její malou plochu. Plánování si lze usnadnit vytvořením rastru, jehož velikost vychází z forem domu nebo ostatních stavebních součástí pozemku. Vodítkem může být například přístavek zimní zahrady, větší výklenek ve fasádě, garáž či rozestup plotních sloupků. Na základě rastru, zvoleného zahradního stylu a požadovaného efektu pak vznikají první formy návrhu.       

Zahradní součásti

Majitelé zahrad i zahradní architekti jako by dnes na počátku každého projektování drželi v rukou seznam stavebních (technických) prvků, z nějž pak až příliš lehkomyslně odškrtávají: pěšinky a schody, terasa s posezením, zahradní altán, pergola, gril, plot a), plot b), přístřešek pro auto, bazén ke koupání (+ technické zázemí), sauna, vodní nádrž, vodoteč, vodní hry (fontány, vodopády, prameniště?), domácí hřiště pro děti (prolézačky, pískoviště?)... Každá skupina uživatelů, každá předurčená zahradní funkce jako by automaticky vyžadovala jiný druh staveb. Zapomíná se na otázku, zda tyto stavby skutečně potřebujeme a na jak dlouho. Méně znamená totiž i v této oblasti mnohdy více.

Finsko - zvetšit obrázek   Perfektní svázání zahrady s domem osvědčenou metodou (Finsko). Jednotnou barvu fasády a plotu navíc doplňuje prosté osázení Fuglsang, Dánsko - zvetšit obrázek Toto využití prostoru kolem řadových domků může někomu připadat až příliš socialistické, harmonie se mu však upřít nedá (Fuglsang ve Farumu, Dánsko). Pozemek na čelní straně domu má převážně poloveřejný charakter, jen místy je ztvárněn jako klasická předzahrádka, za domem se vyskytuje společná louka a záhumenky. Jednoduché a levné materiály byly použity jak při stavbě domů, tak v jejich okolí. Vegetace je střídmá a sladěná s barvou fasád.

Zvolené zahradní stavby vždy integrujeme do zahradního návrhu tak, aby byla zajištěna architektonická jednota s obytným domem. Budeme-li při projektování vycházet ze vzhledu domu a použitých materiálů, zahradního stylu i pomocného rastru, budou všechny stavby harmonicky zapojeny do okolí. Zahrada nebude vypadat jako výstavní plocha zahradnického centra se seskupením nesourodých a různotvarých plotů, pergol, dlažeb a křesílek. Osvědčeným způsobem, jak vytvořit jednotný dojem, je vystavění zahradních zídek, schodišť a altánů ve stylu domu za použití stejných materiálů. Zahrada a dům do sebe zapadají jako dvě nerozlučné součásti a srůstají v jeden celek. Tento způsob využívá principu opakování, tak jako v bytovém interiéru zde opakujeme shodné či podobné materiály, formy a barvy. Střídáním s dalšími pečlivě vybranými materiály, formami a barvami pak předejdeme jednotvárnosti. Opakování a střídání lze aplikovat v určitém rytmu, směrem od domu může například ubývat shodných materiálů, dokud zahrada nenásilně nepřejde ve volnou přírodu. Naopak zhušťováním opakovaných prvků vytvoříme architektonický protipól domu. 

Projektovány bývají také zahradní procházky s lákavým cílem či překvapivým okolím. I tak účelovou cestu, jako je pěšina k posezení s grilem, můžeme vést kolem promyšlených bodů, zahradního jezírka nebo záhonu nabízejícího zajímavé průhledy. Na cestách „bezúčelových“ tzv. okružních, které „pouze“ provádějí zahradou, by nás na odlehlejším a na první pohled skrytém místě měla očekávat místo grilu alespoň malá zahradní dominanta. Překvapením může být socha, výhled do kraje či pohled zpět na dům přes neopakovatelnou zahradní scenérii. Hovořit o překvapení zde lze i navzdory tomu, že cestu známe, ba jsme ji dokonce sami navrhovali. Zahradní partie podléhají totiž neustálým změnám, květiny kvetou, listí se barví a obloha se mění s počasím. I v tomto případě si však hned na počátku upřímně zodpovězme otázku: Máme skutečně chuť zahradou se procházet, a nebo nám stačí přehlédnout ji z terasy u domu? Neplánujme nic, co sami opravdu nechceme.    

 Zahrada je venkovním prostředím a její podstatou jsou tedy samozřejmě živá i neživá příroda a čisté přírodní materiály. Venek nám přináší nejen čerstvý vzduch, ale též bezprostřední kontakt s půdou a vodou ve všech více či méně vítaných formách (humus, bláto, prach, déšť jako voda na zalévání i v kalužích, námraza či sníh). Při využití vody pro estetické účely (např. v nádržích a vodotečích) i zavlažování se nejprve musíme zabývat volbou vodního zdroje. Používání vodárenské nebo studniční vody nám zajistí potěšení bez omezení a zavlažování bez zbytečných starostí (maximálně pouze spojené s finančními výdaji), zužitkování vody dešťové je ekologicky šetrnější, avšak závislé na výkyvech počasí. I tuto skutečnost můžeme však vidět pozitivně: když se při dlouho očekávaném letním lijáku začnou svody dešťové vody a nádrže konečně plnit, přináší pobyt na zahradě i s deštníkem a pláštěnkou radost. Přítomnost a množství jiných přírodních prvků většinou regulujeme výhradně sami. Kámen je v zahradě jen vyjímečně přítomen jako původní skála, častěji se vyskytuje v podobě dlažby, jako oblázky, solitérní valouny nebo v kamenných stavbách. Díky své hrubé textuře a nehybnému přirozenému zjevu je využití kamene jednoduchou metodou pro vytvoření kontrastu k plochám zeleně. Kámen je současně technickým prvkem i zástupcem neživé přírody, v zahradě nepůsobí tak cize jako například omítka či kov, a přitom zahradní kompozici dodává pevnou strukturu. Podobnou funkci přejímá též dřevo - jako materiál výše zmíněných zahradních staveb (pergoly, zahradní altánky, lávky a plošiny) i ve své přirozené formě, například jako zvětralý kmen na břehu jezírka. Nejdůležitějším přírodním materiálem zahrad jsou bezesporu rostliny. Jejich výběru a použití se proto věnujme poněkud podrobněji. 


Rostliny pro naši zahradu

Obytnost zahrady není určena počtem křesel, lehátek a stolků, nýbrž  celkovým charakterem prostředí. V zahradě přejímají rostliny podobnou funkci, jakou mají v bytě pokojové květiny, tapety, závěsy a třeba i intarzie na stropě. Rostliny zútulňují venkovní místnost a posilují její osobní tón. Vytvářejí pohledovou a protihlukovou clonu a částečně chrání též před prachem a průnikem větru. Proto by měla jejich volbě patřit minimálně stejná pozornost jako výběru bytového vybavení. Ani zeleň se nevyplatí paušalizovat, ne každá rostlina se hodí ke stylu domu a zahrady a ne každá barva lahodí našemu oku. Práci při zařizování exteriéru máme oproti interiéru ztíženu stanovištními nároky a proměnlivostí zeleného inventáře, rostliny se mění v průběhu let, ročních období i během dne. Těžko bychom hledali zelenou tapetu, která vyžaduje polostín a na podzim žloutne. Důležitý je současně uvážený poměr mezi neživým materiálem (zahradními stavbami) a vegetací. V malé atriové zahradě se zajímavými stěnami a efektní dlažbou může být optimálním řešením seskupení několika vybraných dřevin, zatímco jiná zahrada například za domem bude vypadat lépe se stěnami živých plotů, stropem tvořeným korunami stromů a s trávníkovou podlahou.

     

zvetšit obrázek
zvetšit obrázek
Prosté osázení dvora jihočeského stavení: modré a fialové květy kontrastují s okrovou fasádou. Hrubě opracovaný žulový kámen klasického zápraží se opakuje také v dalších místech návrhu

 V dobře promyšlené zahradě je každá rostlina součástí celku. Klíčovou úlohu v něm přitom hrají stromy a keře (zvláště stálezelené) tvořící kostru kompozic vyplněnou nižšími keři, trvalkami a letničkami. Stavbám dodávají stromy optickou záštitu a vyrovnanost a zahradním výsadbám výšku a členitost. Vyšší stromy působí daleko za hranice zahrady, neboť začleňují celé zástavby rodinných domků do okolní krajiny. Bohužel jen málokdo si však dnes může dovolit zasadit na svůj přesně odměřený pozemek lípu či dub tak jako naši předkové u svých statků. Většina majitelů zahrad musí tedy výsadbu vysokých stromů přenechat územnímu plánování a vybírat spíše ze sortimentu stromů středně vysokých a nižších. Stromy a keře přejímají ve všech ročních obdobích spojující funkci, viděny z různých úhlů svazují jednotlivé zahradní partie. V zimě, když je příroda pokryta sněhem, propůjčují zahradě obrysy a tvar. Cílem zahradnického snažení by mělo být totiž vytvoření zahrady, která bude pěkná v jakékoliv denní i roční době. Samozřejmě že budeme mít v každé zahradě vedle vegetačních vrcholů také stádia vegetačního klidu, avšak ani v těch nemusí být zahrada zcela nudná a nevzhledná. Pečlivá volba kosterních dřevin je jednou z možností, jak uspokojivého výsledku dosáhnout. Zvolíme-li navíc druhy stálezelené či zajímavé růstem, větvičkami nebo kůrou, budeme mít za okny domu ve dne v noci, v létě v zimě zajímavé scenérie. Výběr rostlinných druhů se může řídit vlastními zkušenostmi a vědomostmi, inspirací přírodou i radou odborníka. Při respektování všech stanovištních nároků a pravidel o seskupování rostlin (podle tvaru, velikosti, barvy a někdy též podle náležitosti do rostlinných společenstev) nesmíme zapomenout na vlastní vkus. Nenechme si vnutit žádnou rostlinu, která se nám skutečně nelíbí.                         

Ing. Markéta Kolářová
pro časopis Dům a zahrada, Speciál 6 - Top domy 2005

(Strana 30 - 42, 25 snímků - P. Indefrey a M. Kolářová)

[ zpět ]

[
STADT + NATUR ] [ soukromé zahrady - titulní strana] [ workshopy a soutěže ] [ archiv ] [ publikace ] [ žurnál ] [ home > kvalifikace, kontakt, impressum]